POVÍDÁNÍ O DIVOKÉM ZÁPADĚ - LOVCI Z HOR

Zatímco Divoký západ kovbojů a pistolníků se odehrával přibližně v letech 1860-1890 a Divoký západ Indiánů a vojáků v letech 1854-1891 a Divoký západ prvních vystěhovalců a zlatokopů v letech 1842-1876, ten pravý divoký Divoký západ se konal mnohem dřív, vlastně úplně nejdřív, zhruba v letech 1820-1840, v éře Rocky Mountain Fur Trade, kožešinářského obchodu ve Skalistých horách. Byla to doba tvrdých, volných chlapů, zvaných mountain men, lovců z hor, kteří žili na indiánském území, obcházeli ledové potoky a kladli pasti na bobry.

Tihle chlapi existovali sotva jednu generaci. Zmizeli na začátku čtyřicátých let, když se přestaly nosit módní doplňky z bobří kožešiny a chytání do pastí se přestalo vyplácet. (Stejně už byla většina bobrů ve Skalistých horách vychytaná.) Lovci z hor ovšem nebyli žádní cestovatelé, objevitelé nebo průkopníci uvědoměle razící cestu těm, který měli přijít po nich. Oni jenom lovili bobry. Plavili se po velkých řekách v dřevěných člunech, v kanoích z březové kůry nebo prostě na vorech, křižovali na koních a mulech americký Západ od Kansasu po Kalifornii, od písečných pouští Nového Mexika a Utahu až po deštné lesy Oregonu, a přitom jen tak, mimochodem, objevovali cesty, kterými dneska vedou dálnice a železnice.

Lovec z hor zavrhl civilizaci a odešel do doby kamenné. Stačilo mu pár věcí: pasti, puška, nůž, ševcovské šídlo, prach a olovo. Měl mezka nebo koně, jednoho nebo dva, jezdil v malých, náhodně sešlých partách, stavěl si sruby a žil s indiánskými ženami. Ty vydělávaly kůže a šily oblečení a chystaly horkou vodu, aby se zahřál, když večer přicházel promočený a vymrzlý od bobřích potoků. Žil jako Indián. Zatímco Indián se nedokázal změnit v bledou tvář, bledá tvář se dokázala změnit v Indiána velice rychle, když na to přišlo. Lovec četl z větví a z trávy, z pohybu zvěře a ptáků, věděl, co znamená tmavá skvrna na vodní hladině, čerstvě sedřená kůra ze stromu, zvířený prach na cestě. Dávno zapomněl, jak zní kostelní zvon a lomoz práce na farmě, a naučil se - stejně jako Indián - naslouchat pustině, kde ho každý podezřelý zvuk mohl varoval před smrtelným nebezpečím.

Pro lovce z hor nebylo nic neobvyklého, když narazili na zohavené mrtvoly svých druhů (hlavy - i s klobouky - naražené na kůl, těla prošpikovaná šípy). Pomsta byla jejich zákon. Pokud měli šanci, vystopovali Indiány, kteří ten „zločin“ spáchali, a naložili s nimi podobným způsobem. Stojí psáno, že lovci z hor stříleli po všem, co se hýbalo, a dokonce i po sobě navzájem a často zcela bezdůvodně. Poďobaný Jim Higgins z party Ewinga Younga se opil a dostal nápad zastřelit Velkého Jima Lawrence, a tak ho zastřelil.

Každé léto přijížděly do Skalistých hor handlířské karavany ze St. Louis. Lovci naložili na soumary, co za rok nalovili, a odebrali se na velké rendezvous, kde to za pár dní propili a prohráli v kartách. Když se jednoho dne vzpamatovali a zjistili, že jim nic nezbylo, vrátili se „domů“, aby s podzimem vyrazili na další dlouhý lov ...